MŮJ PŘÍBĚH

Strach, lenost a zlozvyky mě od pravidelného běhání dlouho držely dál

Dlouho jsem ignoroval bolestivé signály vlastního těla. To mě nakonec dovedlo v letech 1994 a 1997 ke třem operacím páteře. Pak jsem nadlouho podlehl názoru, podpořenému i ošetřujícími lékaři nesportovci, že po takovém zásahu je s běháním a sportováním konec. Sice jsem alespoň plaval, ale převážně sedavý způsob života postupně vedl k nadváze něco mezi 2-12 kg. Po občasných dietních záchvatech jsem přibíral ještě víc. Tak jsem se aspoň nad fotkami utěšoval a vzpomínal na " předobézní"  dobu.

Moje zdravotní potíže měly i svá pozitiva.

  • Naučil jsem se vnímat bolest jako varovný signál těla
  • Navykl jsem si každé ráno 10-15 minut cvičit
  • Pravidelně jsem 1-2 krát týdně plaval

Bylo to jen takové pobíhání

Běhat jsem znovu začal až po 10 letech od poslední operace. Bez konkrétního cíle, bez systému a bez řádu. Hlavní motivací bylo zastavit přibývající kila, mizející kondici a vyčistit si hlavu od pracovního vypětí. Zároveň mě ovládal strach z toho, že si ublížím. Dnes o tomto období mluvím jako o občasném pobíhání.

Podobně, jako pro většinu lidí, i pro mě bylo hlavní motivací zastavit přibývající kila a klesající kondici. Zároveň mě ale ovládal strach z toho, že si ublížím. 

Nepochopil jsem sílu pravidelného běhu na menší vzdálenosti a v pomalém tempu. O víkendu jsem v rychlém tempu uběhl 8-10 km a pak se z toho zbytek týdne dával dohromady.

Šel jsem cestou většiny začátečníků. Pod vlivem masmédií a bez řádné přípravy vyrazíte na svůj první masový závod. Tam se necháte strhnout atmosférou a další dva týdny se z toho vzpamatováváte. 

Na fotce z doběhu závodu Vokolo priglu 2010 to tak nevypadá, ale ještě dnes si vzpomínám, jak to bolelo. 

První půlmaraton

Vokolo priglu jsem si další rok zopakoval a ještě přidal první půlmaraton ve Starém Městě u UH. Ze startu závodu se také dochoval obrázek.Týdenní objem 30 km byl ale málo na to, abych ještě celý týden po takovém závodě nepociťoval bolestivé následky.

Od občasného pobíhání k pravidelnému běhání

Systém a řád do běhání jsem zavedl až v přípravě na dvě akce v roce 2014. Malý svratecký maraton (32 km) a Hostěradský triatlon (1 km-20 km-5 km). Po nich jsem také začal systematicky dbát na to, co většina hobby běžců neřeší vůbec nebo jen okrajově. Na regeneraci a s ní související překyselení organismu.

V článku na iDnes Proč jsou Němci nejlepší na světě, jsem si přečetl analýzu vítězství fotbalového týmu Německa na MS 2014 v Brazílii. Psalo se tam o tehdy pro mě neznámé vodíkové regeneraci. A ke mně se tehdy náhodou dostaly tablety ze speciální minerální směsi na bázi hořčíku, která čistý vodík v těle uvolňovala.

Zkusil jsem to po těch závodech a rychlý účinek mě ohromil. S užíváním jsem pokračoval i v dalších dnech a návrat do normálu byl nezvykle rychlý. Od té doby "na vodík" běhám. Na něm a na každodenním kompenzačním cvičení stavím svoji regeneraci.

Někdy stačí k nakopnutí jen maličkost

Dosažené výsledky na půlmaratonu vedly k občasným úvahám o maratonu. Strach, cynismus, lenost, domýšlivost a zlozvyky mně ale bránily začít. To, že jsem se nakonec na maraton začal připravovat, způsobil narozeninový dárek od švagra Ondřeje v říjnu 2014. "Obdaroval" mě startovným na Pražský maraton 2015. Když jsem ten papír viděl, ztratil jsem řeč. Ta trať vzbuzuje respekt nejen napoprvé.Po asi 10 dnech zvažování, jsem se k tomu ale postavil jako k výzvě. A rozhodl se, že mým cílem bude čas 3:30 hod.

Po zhruba 2 týdnech jsem poznal, že s běžeckým plánem z webu si nevystačím. Tělo nestačilo regenerovat, bylo třeba upravit stravu, vše si evidovat. Tak jsem si postavil systém a k němu nástroje. Zčásti jsem využil předchozí zkušenosti a zbytek vyhledal. Abych se od prosince mohl 100% soustředit na každodenní přípravu a nemusel improvizovat.

Pár známých mě později požádalo, abych pro ně poskládal něco podobného, spíše pro začátečníky a na menší vzdálenost. Vznikly tak kurzy " Jak uběhnout za 10 týdnů 10 km do 60 minut"a " Jak uběhnout za 16 týdnů 1/2maraton do 2 hodin".

V maratonské přípravě jsem omládl o 15 let a ztratil 9 kg

Při pohledu zpět musím konstatovat, že v prosinci jsem začal jako obstarožní pán a tlouštík. Vše se však postupně měnilo a na počátku května 2015 jsem nastupoval na start svého prvního maratonu jako „pětatřicátník“ s váhou,  kterou jsem měl naposledy před 30 lety, a s kondicí, jakou jsem do té doby nikdy neměl.  

Jak to vím? Když jsem si v srpnu 2014 kupoval vodíkové tablety, nechal jsem se zvážit, změřit hodnoty BMI, vnitřního tuku, obsahu minerálů a vody v těle, svalovou sílu a metabolický věk. Hodnota 52 let u metabolického věku a o 3 roky více oproti věku kalendářnímu mě mírně řečeno vyvedly z míry. Na měření bylo lidí víc a ti se chlubili hodnotami o 10-15 let nižšími, než byl jejich věk v občance. A do jednoho mluvili o tom, že na počátku na tom byli podobně jako já, a že za odkyselením a pozitivní změnou je vodík a stravování podle krevních skupin.

Proto "vodík z tablety" doporučuji každému.

Vývoj mého metabolického věku a úbytek váhy v čase

První závodní úspěchy si většinou dlouho pamatujeme

  1. maraton v Praze 4.5.2015 za 3:34:29 hod
  2. 10.5. 2015 Rohatec tehdy osobní rekord na 10 km
  3. 22. – 23.5.2015 okolí Zábřehu na Moravě v lese, noční kopcovitý orientační běh – Suicidal Night Trophy 38,5 km s nastoupenými 1183 m za 4:27 hod
  4. 30.5.2015 kopce Kolem Vírské přehrady 28 km za 2:12:31 hod.

Celkem i s tréninky asi 350 km.

Vodík mi pomáhá lépe regenerovat a mohu tak zvládat měsíční objemy v rozmezí 250 – 320 km, průměrně 8-12 km denně. Výsledky za roky 2015, 2016 až do dneška jsou dohledatelné na internetu.  Můj trénink zveřejňuji na Strava.com. Aktuální nejlepší osobní výkon na půlmaratonu je 1:28:05 hod a na maratonu 3:20:03 hod