Neběháte a nehubnete, protože jste si to dali úkolem

Pokud jste jako většina, tak po šesti týdnech nového roku zůstávají vaše novoroční předsevzetí slovy, které letošní lednové větry dávno odvály. Uvědomil jsem si to při pohledu na titulek novinového inzerátu jistého pražského fitness centra. Text zněl: „Pomůžeme vám s vaším novoročním předsevzetím.“

Příčina selhání je i v tom, že jste si to dali jako úkol. A úkoly děláme neradi. Odměny naopak milujeme. Proto jsem se naučil formulovat si moje dílčí běžecké cíle ne jako úkoly, ale jako odměny.

Představte si sami sebe v situaci. Je 5:30 ráno, vy ještě ležíte v teplé posteli, venku je tma, -5°C , fouká studený vítr. A vy máte dnes podle plánu uběhnout 10 km. Když to máte za úkol, pak si říkáte:„Musíš!“ Vstanete sice, ale děláte moře věcí, abyste to oddálili. A nakonec do odložíte na odpoledne, pak na zítra, pak na pozítří a pak… navždy.

Odměnu najdete v odpovědi na otázku: „Když se teď ráno oblečeš, obuješ boty a vyrazíš, budeš mít po těch 10 km v takovém počasí pocity vítěze nebo poraženého? Tak se odměň. Možná, že na konci dne to bude tvoje jediná dnešní velká odměna.“ Myslíte na ty vítězné pocity a jdete se odměnit. A zítra zase a pozítří zase. A pak po čase zjistíte, že je pro vás naopak těžké se neodměnit. Stal se z toho návyk.

Proto v mých běžeckých kurzech kladu důraz na to, aby každodenní běžecké, stravovací a regenerační cíle byly před vašima očima, a vy jste se tak mohli každý den odměnit tím, že si odškrtnete jejich splnění.

Tak, kdy se začnete odměňovat vy? 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.